V srpnu tohoto roku se má na filmovém plátně objevit nový film z dílny režiséra Jana Svěráka – Po strništi bos. Příběh filmu, vzniklého podle stejnojmenné knižní předlohy jeho otce, Zdeňka Svěráka, se datuje do období Protektorátu Čechy a Morava a barvitě popisuje příběh chlapce, osmiletého Edy, jehož rodina byla nucena přesunout své bydliště z města na venkov. Časově film předchází filmům Obecná škola, Kolja a Vratné lahve, a doplňuje tak tuto sérii filmů popisujících život Zdeňka Svěráka, scénáristy, spisovatele a jednoho z tvůrců zneuznaného českého génia, Járy Cimrmana.

Zdeňka Svěráka známe jistě všichni. Do paměti se nám vryl díky filmům, na kterých spolupracoval ať už se svým synem Janem, či Ladislavem Smoljakem. Jak vypadal jeho život v dětství, vykreslují již výše zmíněné filmy, pojďme si však život tohoto bývalého učitele ve zkratce připomenout.

Dětství

Zdeněk Svěrák se narodil v roce 1936 manželům Františkovi a Růženě Svěrákovým a o jeho šťastném dětství se můžeme informovat právě z filmu Obecná škola a od srpna roku 2017 také z filmu Po strništi bos. Znáte-li film Obecná škola, jistě pro vás nebude novinkou, že Zdeněk Svěrák nebyl prvním dítětem Františka Svěráka, vedoucího rozvodných energetických závodů, a Růženy, ženy v domácnosti. Jeho rodičům se první potomek narodil v roce 1929, ale malému Zdeňkovi nebyl dopřán dlouhý život, neboť se v dětském věku škrábl o rezavý hřebík a bohužel podlehl následné sepsi. Maminka Růžena, ve filmu Obecná škola ztvárněná Libuší Šafránkovou a ve filmu Po strništi bos Terezou Voříškovou, proto o svého druhého potomka pečovala s neskrývanou obavou o jeho zdraví, a zahrnovala ho tak přílišnou starostlivostí.

Studium

Film Po strništi bos popisuje Svěrákovo dětství prožité s rodiči na venkově po nuceném odchodu jeho rodičů z Prahy v roce 1942. Po válce se však celá rodina vrátila zpět do Prahy, kde Zdeněk Svěrák nastoupil na základní školu, ve které usedl do lavice s Bořivojem Pencem, hercem známým pro své působení v mnoha rolích v Divadle Járy Cimrmana. Po základní škole Svěrák absolvoval gymnázium, a protože ho od útlého mládí zajímala literatura, přihlásil se ke studiu na Vysoké škole pedagogické k oboru český jazyk a literatura. Po ukončení studia se rozhodl učitelskému povolání věnovat aktivně, nicméně jak sám Zdeněk Svěrák vzpomíná, opravování haldy diktátů ho neuspokojovalo tolik jako samostatná tvůrčí činnost, proto se rozhodl po čtyřech letech ze školství odejít a věnovat se jiné tvůrčí práci.

Tvůrčí činnost

Po odchodu ze školství se rozhodl přijmout místo v Československém rozhlase, kde dostal možnost prezentovat své povídky. S ostatními kolegy se pak spolupodílel na přímých přenosech z fiktivní nealkoholické vinárny u Pavouka, kde poprvé padlo jméno Jára Cimrman. Jméno, se kterým spojil celý zbytek života.
V roce 1968 na protest proti vpádu sovětských vojsk do Československa opustil Československý rozhlas, ale tvůrčí činnosti se věnoval nadále. V následném období psal hry pro Divadlo Járy Cimrmana a scénáře pro řadu dnes již zlidovělých filmů. Jmenujme například Jáchyme, hoď ho do stroje, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero atd. Při psaní scénářů se mnohdy inspiroval ve svém životě. Všichni si určitě vybavíme film Marečku, podejte mi pero, ve kterém měl do večerní školy nastoupit jistý student Hliník. A právě toto je jedna ze vzpomínek pocházející z jeho gymnaziálních studií, kterou Zdeněk Svěrák vpasoval do filmu. Ke studiu na gymnáziu měl totiž do stejného ročníku nastoupit i jistý student Oliverius, kterého však nikdy nikdo ve škole nespatřil.
V roce 1977 se rozhodl spolu se svými kolegy z divadla podepsat tzv. Antichartu, neboť se obával zákazu činnosti, jako tomu bylo v případě Ladislava Smoljaka. Po revoluci v roce 1989 se toho ve Svěrákově životě a tvůrčí činnosti moc nezměnilo, i nadále se věnuje psaní knih, scénářů a podobně.